Turistika a feraty v Dolomitech, Itálie, 2018

dne
V neděli odpoledne jsme vyrazili z Líní a po přespání v kempu v Boršově nad Vltavou jsme v pondělí večer dorazili do kempu Olimpia u Cortina D´Ampezzo. Během následujících dnů jsme stihli výstupy na vrcholy Punta Fiames a Tofana di Roses a jednu kratší feratu na vrchol Col Rosa.



Pár souhrnných informací

V neděli odpoledne jsme vyrazili z Líní k Humpolci, kde jsme předali Ríšu rodičům. Z Humpolce jsme navečer dojeli do kempu v Boršově nad Vltavou, kde jsme přespali. Ráno jsme v Budějovicích provedli nákup a večer (i díky zdržení / nehodě u tunelu v Rakousku) jsme dorazili do kempu Olimpia ve Fiames u Cortina D´Ampezzo, kde jsme strávili několik následujících dní. Ze základny v kempu jsme chodili na tůry a v pátek jsme vyrazili na Slovensko.


Souhrn o cestě

  • Celková délka trasy je cca 800 km, tj. 1600 km tam a zpět (i se zajížďkou k Humpolci - cca 200 km).
  • Cesta z Buďejovic do kempu Olimpia by normálně měla trvat do 8-9 hod (včetně přestávek), my jsme nicméně díky nehodě u Tauernského tunelu jeli cca o hodinu déle.
  • Kemp Olimpia (http://www.campingolympiacortina.it/en/) je pod vrcholem Punta Fiames v oblasti Fiames, asi asi 4 km od Cortina D´Ampezzo. Kemp leží na břehu říčky Boite, kde je i malá pláž s lehátky. Pokud člověku nevadí voda "těsně nad nulou" (pouze subjektivní pocit), dá v říčce i koupat. Na plavání to není, ale ponoření do toho ledu je skvělá věc pro regeneraci z náročné tůry (my jsme byli každý den ....). Dále je v kempu obchůdek, restaurace, samozřejmě toalety a sprchy zdarma (to už tak samozřejmé není). Rozhodně pěkné místo, ceny jsou v rámci Italského průměru (na české poměry trochu dražší, na Italské poměry solidní standard). Pro vycházky a vyjížďky v okolí Cortina D´A ideální místo. 
  • Peníze. Za cestu jsme (2 lidé, auto, stan, jídlo, poplatky apod.) kompletně utratili něco přes 11 tis Kč. Z toho:
    • 2920 Kč za benzín
    • 518 Kč za poplatky (tunel a rakouská známka)
    • 2500 Kč za jídlo a pití (z toho 1500 velký nákup v Čechách, zbytek za doplnění, pivo, kávičky apod., samozřejmě jsme se nestravovali v Italských restauracích - to by rozpočet dost zásadně změnilo)
    • 220 Kč drobné nákupy (např. mapa)
    • 4940 Kč za ubytování (z toho 210 kemp v Boršově a zbytek 183 EUR, tj. 45 EUR na den za kemp Olimpia)
  • Zajímavost. Zajímavost je rozhodně "i" v názvu kempu Olimpia. Není to moje pravopisná chyba, Italové skutečně mají měkké "i". Tedy někdy - např. nápis na kempu. Ale třeba na stránkách mají Olympia s tvrdým "y". Tak čert aby se v tom vyznal :-)))

Výstup na Punta Fiames

Ráno jsme přivstali (tj. v 6 h) a vyrazili z kempu do Fiames, kde se zatočí doprava a po lesní značené cestě se dojde až nad úroveň lesa a keřů (úroveň kamenné suti - ale ta je v Dolomitech hojně nezávisle na nadmořské výšce). Pak se jde ještě kus po vrstevnici až pod vrchol Pomagagnon, kde se zatočí prudce doleva a po suťovém chodníku se dojde až k úpatí hřebene. I když se to zespoda nezdá, tak mezi vrcholy Punta Della Croce a  Pomagagnon vede suťovým polem (to už není chodník, ale čistokrevné suťoviště) značená cesta do stejnojmenného sedla (Pomagagnon). Značená je tedy na mapě, jinak se prostě člověk škrábe sutí nahotu. Jedná se celkem strmý výstup z cca 1800 m.n.m. do 2180 m.n.m. 

Pájina pak zůstala odpočívat v sedle a já se vydal na vrchol Punta Fiames, což je oproti předchozímu výstupu už docela příjemná procházka. Punta Fiames je 2240 m.n.m. a je z něho skvělý výhled na Fiames, Cortinu a masiv Tofana. Kousek pod vrcholem také končí ferata Strobel.

Zpět jsme šli druhou stranou, nejdříve po horském chodníku směrem na Ospitale D´Ampezzo, poté doleva na Castello di Podestagno, kde už se chodník rozšiřuje na vcelku solidní lesní cestu aby postupně přešel do široké cyklo stezky. Jedná se o komfortní cestu se zajímavým tunelem, která po vrstevnici pod hřebenem vede zpět do Fiames.

 


Info o tůře

Celá trasa je asi 16 km s celkovým výstupem cca 1620 m. Nám i s pauzami trvala 8 hodin.

Ferata Ettore Bovero na vrchol Col Rosa

Plán dne byl vyjít z kempu proti proudu řeky po chodníku Rifugio Biella a pak doleva k Passo Posporcora pod vrcholem Col Rosa, dále pokračovat až k turistické křižovatce u potoka Rio Travenanzes. Odtud by podle  papírových turistických map měla vést značená cesta na hřeben Tofana (oklikou be se mělo dát dostat zpět). Na křižovatce ale žádná cesta nebyla a nutno poznamenat, že není vyznačená ani v Seznamáckých mapách (kde většina značených chodníků více nebo méně přesně je). Otočili jsme se proto a vyrazili zpět na Passo Posporcora, kde jsme odbočili doprava na pod Tofanu směřem k Crepe de Cianderou (cesta Giro di Cianderou). Z Pájiny po cestě vypadlo, že toho vlastně má docela dost, že je nějaká chamravá a že nikam nahoru v podstatě ani nechce. Trochu jsme proto změnili plán a po Giro di Cianderou jsme kolem jezera Lago Ghedina (spíš nad jezerem, až k jezeru se nejde) dorazili zpět do kempu.

Byla asi jedna hodina a já jsem sebou jako náhodou měl i feratovou výbavu. Pájina tak zůstala relaxovat v kempu na pláži a jsem se rozhodl pro odpolední feratový výstup na Col Rosa. V rychlém tempu jsem došel zpět na Passo Posporcora, kde jsem ale odbočil doprava ke Col Rosa. Lesní chodník postupně přechází v horskou pěšinu, po které se dorazí až k úpatí Col Rosa. Po cestě jsem si říkal, kudy to asi povede, když je vidět jen kolmá stěna. A ano, ferata Ettore Bovero vede po kolmé stěně. 
Jedná se opravdu o velmi "vzdušnou" feratu s několika náročnými místy, kde jsem se bez váhání kromě feratoých brzd cvaknul ještě na pojišťovací odsedku. Parádní zážitek. Po nějakých 2 a půl hodinách co jsem vyrazil z kempu jsem byl na vrcholu Col Rosa (2166 m.n.m.). Vrchol s křížem je taková plošinka ideální na kochání. Celá špička (tedy pod vrcholem) je podkopaná systémem tunelů, kam se s trochou opatrnosti dá vlézt (není to velké, ale otvory zboku nejsou zajištěné a jedná z chodeb tuším vedla i dolů, tak je dobré tam nespadnout).
Dolů z vrcholu se schází standardním (turistickým) sestupovým chodníkem, který je je nicméně dost strmý (točí se v desítkách malých serpentýn a už to bylo trochu unavující). Chodník ústí na hlavní turistickou "magistrálu" Rifugio Biella, po které jsem došel zpět do kempu.


Info o tůře na Col Rosa

Celá trasa je asi 10 km s celkovým výstupem cca 1066 m. Včetně kochání a focená na vrcholu mi cesta trvala 5 hod. Ferata je doecla lezecká

Cesta kolem Tofany

Následující den se mělo kazit počasí, takže nás čekal poslední den, na který jsme naplánovali cestu kolem masivu Tofana. Ráno jsme autem vyrazili do Cortina D´A a pak dále po cestě SR48 (tedy na východ). Po několika kilometrech za Cortinou se odbočí doprava a nejdříve po asfaltu a pak už po polní cestě se dorazí k chatě Angelo Dibona. U chaty je parkoviště, kde se dá zdarma parkovat. 
Od chaty jsme vyrazili nahoru směrem doleva, stejnou cestou jako se jde k začátku feraty Lipella. Na tu jsme ale neodbočili a po suťovém poli traverzem pokračovali dále k Forcola dei Dosso. Jedná se o značenou cestu č.404. Na několika místech jsme narazili na podezřelou ceduli (v Italštině), kterou nám místní turista přeložil, jako že chodník 404 je uzavřený. Cedule ale byla dost "opršelá" a nebylo z ní jasné, kterých míst by se uzávěra měla týkat. Takže jsme opatrně vyrazili (jak nám ostatně doporučil i náš překladatel). Uzavírka se zřejmě týkala místa mezi odbočkou na feratu a Forcola dei Dosso, kde byl chodník zničený sesuvem. Už tudy ale zjevně šel někdo před námi, takže chodník byl "prošlápnutý" a s velkou opatrností se dal projít (problém se týkal asi 3 m dlouhého úseku). 
Za křižovatkou Forcola dei Dosso (pod Il Castelletto) se ze suťového pole vchází do velmi hezkého "alpského" terénu. Chodník se táhne mezi barevnými hřebeny v údolí, kde se kombinuje zelená louka se světlými skalkami. Mine se vrchol Tre Dita po pravé straně a vchází se de údolí potoka Rio Travenanzes. Zeleným údolím se ale nejde dlouho, po chvíli se odbočuje doprava a mezi vrcholy Nemesis a Tre Dita se vstupuje do "kamenného masivu" Tofana. Strmým chodníkem se mezi velkými balvany (takové "obří" suťoviště) šplhá z výšky kolem 2050 m.n.m. až do sedla Forcella Fontananegra ve výšce 2570 m.n.m. Odtud je to už jen kousek k chatě Camillo Giussani (cesta k chatě nám trvala nějaké 4 hod). 

Na chatě jsme si dali oběd a Pájina pokračovala dolů, zpět k chatě Dibona, zatímco já jsem se vydal nahoru k vrcholu Tofana di Rozes. Chata Giussani je cca 2570 m.n.m, zatímco Tofana di Rozes je 3225 m.n.m., takže se jedná o docela strmý výstup s převýšením cca 700 m. Většina výstupu se jde po docela nestabilním podkladu (není to přímo suť, ale je to takové "rozdrolené") a v některých místech se přechází sněhová pole, takže "chodník" nahoru je vcelku symbolický (jsou tam modré značky, ale cesta se může drobně měnit podle toho, jak se co kde sesype). Nicméně až na plošinu pod vrcholem ve výšce cca 3000 m.n.m. je výstup (i sestup) sice namáhavý, ale v rámci možností docela bezpečný (když je hezké počasí). Na této plošině končí také ferata Lipella, která jde z Tre Dita z druhé (té strmější) strany kopce. Opravdovou lahůdkou je posledních cca 200 výškových metrů na vrchol. Stoupání je strmější, chodníky jsou užší, všechno se drolí a sype, ale za to je pod člověkem víc než 700 m propast - takže případné uklouznutí je na jistotu. Při výstupu (i sestupu) se dá normálně (vzpřímeně) jít, je ale nutné být extrémně soustředěný a opatrný (zejména z důvodu neexistence zarážky nebo záchrany při pádu dolů). A také je vhodné se důkladně zamyslet, jestli na to opravdu mám, protože poslední část výstupu (a hlavně cesty zpět dolů) úplně není pro slabé povahy, jak se ostatně ukazovalo u některých turistů, které jsem obcházel. 
Samotný vrchol tvoří poměrně velká plošina, takže se na něj vejde docela hodně lidí. Samozřejmě je opatřen velkým kovovým křížem (u kterého se všichni fotí) a je z něj famózní výhled. To by ale člověk ve 3 tis. metrech asi i čekal. Po nezbytném kochání a focení jsem se vydal na cestu dolů kolem chaty Giussani na parkoviště u chaty. Cesta trvala necelé dvě hodiny a po celém dni jsem byl rád, že jsem dole.



Info o tůře

Celá trasa je asi 15 km s celkovým výstupem cca 1784 m. Cesta z Angelo Dibona až na vrchol Tofana di Rozes mi trvala vč. oběda cca 6 a půl hod. Dolů zpět na chatu Dibona je to ještě cca 1 a půl až 2 hod. Asi by bylo vhodné dodat, že na vrchol Tofana di Rozes už jsem šel sám a to chodím docela rychle.
  • Výstup na Tofana di Rozes: zejména poslední část výstupu docela nepříjemná - prudký svah, nestabilní podklad, žádná zarážka - volný pád dolů několik set metrů. 
    • Je potřeba být maximálně soustředěný na cestu, takže doporučuji před cestou nahoru pořádně promyslet, jestli to za to opravdu stojí (s ohledem na to, že se pak musí stejnou cestou dolů). 
    • Já osobně bych nahoru vůbec nelezl při špatném počasí. Za deště nebo mlhy nebo pokud jsou tam sněhové jazyky to je extrémně nebezpečné.
    • Doporučuji vzít trekové hole - hodně pomáhají fyzicky i psychicky a je to jediná opora na nestabilním svahu.
  • Trasa na GPSies:  https://www.gpsies.com/map.do?fileId=evaxkmkrfplshchv
  • Animace na Doarama: http://doarama.com/view/2401221

Konec

Následující den jsme sbalili stan, dali si poslední kávičku na pláži u řeky (to vše jsme stihli ještě než začalo pršet) a již v dešti vyrazili na cestu domů. Zatímco v Itálii bylo počasí ještě "jakž-takž", tak Rakousko kompletně propršelo. Výlet se ale povedl - první zkušenost s trekem po Italských Dolomitech a za mě rozhodně super.

Video z cesty: https://youtu.be/pnQxMXQrYpQ
Místo: 32043 Fiames BL, Itálie

Komentáře

Okomentovat