Cyklistická expedice ze Slovenska do Beskyd a zpět, Česko a Slovensko, 2011
Na kolech jsme vyrazili z Hornej Poruby přes Strážovské vrchy do Zliechova, Žiliny a dále přes Bytču a Turzovku do Čadce. Tam jsme zamířili do Čech, do Jablůnkova, Morávky a Frýdlantu. U Bumbálky jsme na chvíli opět zabrousili na Slovenkso, abychom se opět vrátili a přes Velké Karlovice, Rožnov pod Radhoštěm a Slušovice dorazili do Bojkovic. Odtud jsme se vrátili do Horní Lidče a přes Nedašov a Ilavu zpět do Hornej Poruby. Celkem asi 520 km za 7 dní.
Cesta z Hornej Poruby na Zliechov, Čičmany, Rajec, Bytču, Čadcu, Jablůnkov, Morávku, Frýdlant nad Ostravicí, kolem přehrady Šance, na skok na Slovevesko u Bumbálky a zpět do Čech do Velkých Karlovic, pak dále na Rožnov pod Radhoštěm, Fryšták, Luhačovice, Bojkovice, Valašské Klobouky, Horní Lideč, Nedašov a přes Ilavu zpět do Hornej Poruby.
Po Slovensku a Čechách na kolech 2011 - výškový profil trasy.
Horná Poruba - Zliechov - Čičmany - Rajecká Lesná (63 km)
V pondělí jsme si připravili věci, naložili je na kola, uložili dítko do postele, přenechali ho spícího mým rodičům a vyrazili. Celý den průběžně poprchávalo, ale předpověď byla optimistická, takže jsme nasadili pláštěnky a vyjeli i za mírného mrholení. Mírné mrholení se po sto metrech (opravdu sto, to není chyba - moc jsme toho neujeli) změnilo v prudký a ještě prudší déšť, takže jsme chvíli stáli schovaní v čekárně a další chvíli v blízkém výčepu. První pivo na cestě, ale čekání v hospodě ubíhá přeci jenom trochu rychleji.
Čekání na zastávce v Porubě a druhé pivko v Country salonu za Valaskou Belou.
Déšť pomalu ustal, tak jsme dopili pivo a konečně vyrazili z Poruby. Čekala nás první horská prémie - asi osmikilometrový výstup na Homolku. Asi v polovině kopce začalo zase pršet, ale byl jsem líný hledat bundu, takže jsem s ohledem na to, že jsme byli cca první hodinu na týdenní cestě, docela slušně promokl. Pájina byla chvíli schovaná pod stromem, takže jsem v zimě a mlze na Homolce čekal docela dlouho. Nakonec se doplazíkala i Pájina, tak jsme z Homolky zase sjeli dolů přes Valaskou Belou až k country hospodě, kde jsme se po první horské prémii odměnili malým občerstvením.
Za Valaskou Belou nás čekala druhá horská prémie - výstup na sedlo u Zliechova. Je to asi jeden z nejprudších a nejdelších výstupů na naší cestě a tak si Pájina samozřejmě po cestě párkrát zatlačila. Je třeba přiznat, že ačkoliv jsem netlačil, tak jsem asi dvakrát odpočíval a to se mi zas tak často nestává (jen připomínám, že jízda s necelými 30 kg na nosiči je přeci jen o něčem trochu jiném).
Výstup na Zliechov a pohled ze sedla na okolí.
Po výstupu do sedla jsme odbočili na Čičmany, pak to bylo ještě chvilku do kopce okolo Strážova (nejvyšší kopec Strážovských vrchov) do Čičman (poměrně příjemné zimní lyžařské středisko) a pak už nás čekal dlouhý sjezd až do Rajeckej Lesnej. Výše položená místa na Homolce i u Strážova byly v mlze, permanentně poprchávalo a s večerem začala teplota pomalinku klesat až na nějakých 13 °C. Že by to bylo bůhvíjak zábavné, to nemohu říct. Co jsem si nestačil promoknout, to jsem si při výstupu propotil, takže mi při sjezdu začala být trochu zima. Od křižovatky u Fačkova se naštěstí už jede spíš po rovince než z kopce, takže jsem se zase trochu zahřál.
Pohled na Strážov v mlze a Pája před sjezdovkou v Čičmanoch.
Původně jsem chtěl dojet až do kempu v Rajeckých Tepliciach, ale to bychom nesměli vyrazit z Poruby ve 3 odpoledne, takže jsme kolem půl desáté večer zatočili směrem k rekreačnímu středisku v Lesnej a doufali jsme, že tam někde budem moct přespat.
Středisko v Lesnej je v podstatě chatová osada (no, je to hlavně zimní lyžařské středisko, takže se s návalem stanů úplně nepočítá). Nicméně, když nás tam tak kolem té desáté viděli, jak jsme zmoklí a unavení přijeli na kolech obtěžkaných bagáží, tak nám bez problémů dovolili si udělat stan na louce u chaty. A taky nám natočili pivo, přesněji tři piva - i když už při prvním barman říkal, že zavírá. Takže to nakonec byl docela pěkný první večer na cestě a já osobně jsem byl rád, že jsme vyrazili navzdory nevlídnému počasí.
Rajecká Lesná - Žilina - Bytča - Velké Rovné - Turzovka (77 km)
I přes občasné dešťové přeháňky jsme se krásně vyspali, nasnídali a kolem jedenácté jsme se pomalinku vykodrcali na cestu. Ne že bych z času odjezdu měl nějakou radost (můj plán byl vyrážet něco mezi devátou a desátou), ale budíka jsem si o dovolené nařizovat nehodlal.
Rekreační středisko Rajecká Lesná a "zájezdní" hopůdka kousek od Rajeckých Teplic.
Pokračovali jsme přes Rajec a Rajecké Teplice s malou pivní pauzou až do Žiliny, kam jsme nicméně vůbec dojet nechtěli. Nějak se nám podařilo přejet odbočku na Lietavu, naštěstí jsme v Žilině našli tu správnou odbočku a pokračovali jsme přes Bitarovů a Dolný Hriňov na Bytču.
"Most" u Dolného Hriňova a most přes Váh v Bytče.
Malá poznámka k provozu - z Poruby až do Fačkova se jede po poměrně málo frekventované okrsce. Silnice je sice místy trošku rozbitá, ale na trekové kolo ideální volba. Potom se najíždí na poměrně frekventovaný tah na Žilinu. Před Žilinou doprava vcelku nepříjemně houstne (to je ale u každého velkého města), takže čím dříve člověk odbočí, tím lépe (ne jako my, tj. až v Žilině). Z Bytče na Kotešovou a Turzovku se pak jede celkem dobře, protože hlavní tah na Čadcu je ze Žiliny.
Za vesnicí Velké Rovné nás čekala poslední větší horská prémie na Slovensku - výstup na sedlo Semeteš. Nekonečné stoupání s několika dost ostrými úseky jsem zvládl s jednou nebo dvěma pauzami na vydýchání. Na vrcholu (tedy v sedle) je naštěstí hospoda, kde jsem v poklidu a s pivkem počkal na tlačící parťačku. Po vrcholkovém odpočinku jsme sjeli až do Turzovky, kde jsme po kratké poradě odbočili k místnímu rekreačnímu středisku. Nebyl jsem z toho úplně nadšený, ale moc jiných možností nebylo. Do Turzovky jsme dojeli kolem osmé, nad námi hrozba deště, před námi hrozba tmy a na obzoru žádné rozumné místo k noclehu (kempy jsou až někde u Jablůnkova a to bylo opravdu bez šance). Takže jsme za 12 EUR na osobu spali v chatě, kde byla stejná teplota jako venku, tj. nějakých 13 °C. Ale aspoň jsme si stihli dát pivo, nepšelo tam (venku přes noc opět sprchlo) a - světe div se - mohli jsme se osprchovat v teplé vodě.
Turzovka - Čadca - Jablůnkov - Guty - Pražmo - Morávka (84 km)
Ráno jsme se nasnídali, což bylo v suchu chaty (nikoliv teple) docela fajn, naložili jsme věci (které jsme nemuseli sušit, což bylo asi ještě více fajn) a sjeli zpět do Turzovky a pak dále na sever přes Rakovou do Čadce. V Čadci došlo k malému neplánovanému zdržení - můj GPS Holux nebyl vodě odolný tak, jak jsem si myslel. Výrobce sice udává, že proti stříkající vodě je to OK, ale stříkající voda zjevně není to samé co déšť, protože se mi začal dost ošklivě mlžit a začal jsem mít o něj strach. Rozhodl jsem se ho tedy rozebrat a vysušit, k čemu jsem potřeboal vhodný nástroj. Ten jsem nakonec sehnal, Holuxe rozebral a díky výrazně lepšímu počasí než v předchozích dnech jsem jej postupně vysušil. Toto "mlžné" dobrodružství se na mé nové GPS podepsalo nefunkčností jedné řádky displeje (to se projevilo ještě před mým odborným zásahem - aby nedošlo k nějaké mýlce), což mě sice trochu mrzelo, ale dá se to přežít. V každém případě, ztratili jsme časový náskok, který jsme si vytvořili ráno díky tomu, že jsme nemuseli sušit stan.
Sedlo Semeteš a hraniční přechod do Jablůnkova.
Kdybych věděl, kudy se Čadci vyhnout, tak to udělám - silnice bez krajnic, jeden kamion za druhým. Bohužel jsem to nevěděl, takž jsme si to odtrpěli a až k odbočce z pekené hlavní silnice směrem na Milošovů, odkud jsme si zase začali užívat toho pravého cyklo-trempu. Vyškrábali jsme se na hraniční přechod, užili si krásný sjezd do
Jablůnkova a vrhli se do náručí Beskyd.
Na našich plně naložených trekových kolech jsme si netroufli razit cestu přímo přes Beskydy, byť tam jsou značené cyklostezky. Takže přesnější by bylo napsat, že jsme brousili kolem náručí Beskyd. Jeli jsme v podstatě na hranici parku po více či méně asfaltových chodnících. Pro mne to bylo jedno z nejhezčích svezení naší tůry. Silnice se vlní (terén je o hodně členitější než na Slovensku, kde se většinou jede dlouho nahoru na nějaký hřeben nebo sedlo, pak zase dlouho dolů a mezi tím po rovině), krásný výhled na Beskydy, krásné lokální silničky s minimálním provozem (takové se na Slovensku také hledají trochu hůř, pokud chce člověk někam doject) a krásné hospůdky po cestě.
Jízda s Beskydy na obzorech a večerní potok v kempu v Morávce.
Postupně jsme přes Jablůnkov, Košařiska, Oldřichovice, Řeku, Komorní Lhotku a Pražmo objeli severní hranici Beskyd. V Pražmu jsme zatočili směrem k Morávce, kde podle mé mapy měl být kemp. Nebyl tam sice kemp, ale doce příjemý Karavan klub, kde nás nechali postavit stan. Stan jsme tentokrát stavěli v klidu, za světla a bez hrozby deště. Hned vedle kempu (tedy Karavan klubu) teče řeka Morávka, což je při západu slunce velmi pěkné - tedy pokud není zrovna rozvodněná.
Přehrada Morávka z různých stran.
Postavili jsme stan, navečeřeli se a s odlehčenými koly jsme vyrazili na malý výlet k přehradě Morávce. Kola bez bagáže jela skoro sama, takže to byl velmi příjemný výlet. Po cestě zpět jsme se zastavili na pár piv (skutečně na "pár", přes den bylo už teplo a sluníčko, ale se setměním přicházela dost krutá zima) a pak už jsme si zalezli do spacáků, abychom nabrali síly na další etapu.
Morávka - Pražmo - Frýdlant - Ostravice - Bílá - Třeštík - Bumbálka - Uzgruň -Velké Karlovice - Čarták - Hutisko-Solanec (92 km)
Ráno jsme se vzbudili do horkého slunečního dne, vrátili jsme se zpět do Pražma a pokračovali v objíždění Beskyd směrem na Frýdlant, Ostravici a k přehradě Šance. Šance jsme objeli po vedlejší cestě zleva, co je opět vcelku úžasná cykloprojížďka. Za přehradou jsme jeli směrem k Bílé a k hraničnímu přechodu Bumbálka. Tento úsek nebyl úplně zajímavý, vzhledem k poměrně velkému provozu na hlavním tahu. Před Bumbálkou je táhlý serpentinovitý výstup s vrcholovou hospůdkou v cíli, kde ti rychlejší radostně čekají na pomalejší ze skupiny. Nicméně musím dodat, že z mého pohledu se žádný z výstupů v Beskydech alespoň prozatím nerovnal stoupákům ve Strážovských vrchách nebo na Semeteš.
Pohled na Beskydy z Malenovic :-) a výpust přehrady Šance.
Po občerstvení na hranici jsme ujeli několik desítek metrů po Slovensku a zatočili zpět do Čech směrem na Velké Karlovice. Z hraničního přechodu do Karlovic jsme si užili docela pěkný sjezd, takže v jsme tam byli za nějakých dvacet minut.
Přehrada Šance a hraniční přechod z Makova do Velkých Karlovic.
Pájina začala prudit s kempíčkem (Pájina: bylo půl osmé večer), a že je tma a že je pozdě a že je unavená, atd. :-) Nakonec si ale radostně vyšlápla ještě sedmikilometrový výstup na Čarták a dojeli jsme až dolů do Hutiska. Tam jsme se zabydleli v sympatickém kempu se sympatickou hospůdkou na koupališti (to byla nakonec ráda - Pájina: v bazénu jsme se NEKOUPALI). Byla za námi nejdelší etapa naší cesty.
Hutisko-Solanec - Rožnov p. R. - Valašská Bystřice - Jablůnka - Ratiboř - Hošťálková - Držková - Kašava - Lukov - Fryšták - Slušovice - Dešná (82 km)
Ráno jsme si přivstali a k mé velké radosti už kolem desáté (samozřejmě po snídani) nasedli na kola a vyjeli směrem k Rožnovu. Má radost netrvala dlouho, po dvou ujetých kilometrech jsem píchl zadní kolo. Duši jsem sice provizorně zalepil, ale vzhledem k jejímu stavu a díky sjezdu (byť krátkému) po ráfku s plně naloženým kolem bylo potřeba v Rožnově najít cykloservis. Po úspěšné opravě kola se přihnala lehčí průtrž mračen, která nás další minimálně půlhodinu zdržela v Rožnově. Náš časový náskok z rána se tím definitivně rozplynul a já jsem nadobro vzdal všechny další snahy o brzký ranní start. Z Rožnova jsme pokračovali (konečně!) na Valašskou Bystřici, Hošťálkovou až do sedla Na Trojáku, kde jsme odbočili směrem na Slušovice. Také jsme se mimo jiné definitivně dostali z Beskyd a pokračovali v středomoravských rovinách (ona to tedy úplně rovina nebyla, ale na dlouho jsme překonávali spíše menší kopečky).
Maximální rychlost výpravy a rozhled po krajině střední Moravy u Lukova.
Vzhledem k poměrně solidní rychlosti a dobrému času (i přes trable v Rožnově) jsme se rozhodli pro malou zajížďku a do Slušovic to vzali oklikou přes Fryšták. Někde v těchto místech jsem si také vytvořil nový rychlostní rekord výpravy - 70 km/h (to byl také malý kopeček, ale prudký).
Křižovatka u ZOO Zlín - z našeho pohledu ZOO před Slušovicemi.
I když se už začalo pomalinku smrákat, tak jsme si před Slušovicemi neodpustili pivní zastávku u ZOO Zlín - prostě se nám ta hospoda líbila. Pak už jsme profrčeli Slušovice a téměř po rovině dojeli až do Dešné, kde k naší radosti opravdu byl na mapě vyznačený kemp.
Dešná - Slušovice - Horní Lhota - Luhačovice - Bojkovice - Slavičín - Valašské Klobouky - Horní Lideč (75 km)
Ráno jsme se vrátili zpět do Slušovic a pokračovali dále na jih na Rakovou, Horní-Dolní Lhotu a Luhačovice. Po cestě se objevil menší problém s Pájiny kolenem. Pájina si sice libovala, že toho vyšlápla víc než před rokem (takže svaly dobrý), ale na její zasloužilé klouby toho bylo zjevně moc.
Výstup v Luhačovicích a pohled na zámek Bojkovice.
Projeli jsme lázeňským městem Luhačovice a vydali se zpět do vrchů (tuším před námi byly Bílé Karpaty). Dojeli jsme až do Bojkovic, což byl asi nejjižnější bod naší cesty. V Bojkovicích jsme se pak otočili směrem na Slavičín, Valašské Klobouky a Horní Lideč.
Pájiny koleno se moc nezlepšovalo, spíš naopak, takže jsme po cestě průběžně ledovali a přemýšleli o krizových variantách typu jízda vlakem. Pájina ale zabojovala, takže jsme sice trochu pomaleji, ale nakonec přeci, dojeli až do Lačnova u Horní Lidče, kde mělo podle mapy být něco jako tábořiště. To tam asi i bylo - ale v místní rybárně (tj. hospoda u rybníka) nás přesvědčili, že lepší je spát zadarmo u hospody než za poplatek u lesa. Takže jsme spali ve stanu vedle rybárny, kde točili, vařili a kde se vůbec dobře sedělo. Abych byl úplně přesný, platili jsme akorát za sprchy. A přesvědčovat nás moc dlouho nemuseli.
Horní Lideč - Valašské Klobouky - Nedašov - Červený Kameň - Ilava - Horná Poruba (53km)
Čekala nás poslední "dojížděcí" etapa. Po snídani jsme projeli Lidčí a vrátili se zpět do Valašských Klobouků. Odtud jsme vyrazili směrem na Brumov-Bylnici a Nedašov k hranici. Čekal nás poslední velký 15 % výstup naší cesty - z Nedašovy Lhoty přes Bílé Karpaty do Červeného Kameňa, tj. na Slovensko.
Poslední stoupání na hranice u Nedašova a pohled na Vápeč z Červeného Kameňa.
Z Červeného Kameňa jsme poměrně svižným tempem dojeli do Ilavy, kde jsme si dali vyhlášenou balkánskou zmrzlinu (to není překlep, opravdu jsme si výjimečně nedali pivo). Následoval už jen závěrečný sedmikilometrový pozvolný výstup do Hornej Poruby. Tam jsme si v místní hospodě dali finálové pivko, kterým jsme naší cestu zakončili. Před námi byl týden odpočinku :-)
Zajímavosti a postřehy
- Výstup na sedlo u Zliechova - To je asi nejfajnovější stoupání naší cesty. Z Valaskej Belej v asi 390 m.n.m. se stoupá až ke křižovatce u Zliechova v cca 671 m.n.m. a pak ještě kousek pod Strážov do cca. 820 m.n.m. S kapsami na kole to je opravdu výživné, ale je to krásné svezení.
- Rekreační středisko Turzovka - Jedná se o zimní rekreační středisko a my jsme tam byly v létě - budiž. Žádný problém jsme neměli - najedli jsme se, osprchovali v teplé vodě, dostali jsme i nějaké to pivo. Nicméně, 12 EUR za noc na osobu se mi zdálo přeci jen příliš. V chatě se netopilo (tedy cca 13 stupňů, jako venku), vybavení chaty pamatuje ještě rudé odboráře a rekranty z řad úderníků socialistické práce a paní "chatařku" to tam s námi dvěma moc nebavilo, takže po deváté se s námi rozloučila - co znamenalo především vyschlou pivní studnu. Za "lidovější" nocležné bych asi pěl chválu, ale takhle je pocit trochu rozpačitý.
- Čadca - Severozápadní "metropole" naší cesty po Slovensku není v podstatě ničím zvláštní město, ale pro cyklistu utrpení. Cesta tam přes Rakovů ještě vcelku šla, i když provoz pomalu houstl. Průjezd centrem města je ale dost protivný - silnice téměř bez krajnic, nekonečná řada kamiónů z obous směrů k hraničnímu přechodu Jablůnkov. Dvěma slovy, hnus velebnosti. Až když se odbočí z hlavní cesty na Milošovů, tak nešťasný cyklista vydechne úlevou. Bohužel, nenašel jsem rozumnou alternativu, jak tento nepěkný úsek objet.
- Beskydy - Cyklistice to zem zaslíbená. Množství vedlejších cest a chodníků s minimálním provozem, na horáku se dá jet i přímo přes Beskydy. Terén se i při okružce kolem Beskyd příjemně vlní, takže si člověk užije i nějakých těch stoupání a sjezdů, ale není to nic drastického. Není problém najít nějakou tu hospůdku a to vše na pozadí krásného výhledu a celkově hezké okolní přirody. Moc hezké úseky jsou například z Jablůnkova do Smilovic nebo cesta kolem přehrady Šance.