Slovensko na kolech - z Hornej Poruby do Nízkých Tater a zpět, Slovensko 2010
Na kolech z Hornej Poruby do Ilavy, Žiliny, Těrchovej, okolo Liptovskej Mary do Liptovského Mikuláša, přes sedlo Čertovica v Nízkých Tatrách a dále přes Bánsku Bystricu, Žiar nad Hronom, Žarnovicu, Nováky a Valasků Belů zpět do Hornej Poruby. Celkem zhruba 489 km za 6 dní ... Naložili jsme soumary (tedy kola) a vyrazili jsme po obědě z Hornej Poruby dolinou v Strážovských vrchách dolů do Ilavy. Po projetí Ilavy jsme se dostali k fantastické cyklostesce, která se táhne podél Váhu až téměř do Púchova. Jede se po polní cestě i asfaltu, chvílemi tak dobrého, že by to šlo i na in-linech.
Interaktivní mapa trasy Google Earth
Zobrazit místo 2010-Slovensko-kola na větší mapě
Cesta z Hornej Poruby do Ilavy, Povazskej Bystrice, Súlova, Žiliny, Těrchovej, Dolného Kubína, okolo Liptovskej Mary do Liptovského Mikuláša, přes sedlo Čertovica v Nízkých Tatrách do Podbrezovej a dále přes Bánsku Bystricu, Turčianské Teplice, Diviaky, Žiar nad Hronom, Žarnovicu, Bystričany, Nováky a Valasků Belů zpět do Hornej Poruby. Celkem zhruba 489 km za 6 dní.
Slovensko na kolech 2010 - výškový profil trasy.
Horná Poruba - Súľov (59 km)
Naložili jsme soumary (tedy kola) a vyrazili jsme po obědě z Hornej Poruby dolinou v Strážovských vrchách dolů do Ilavy. Po projetí Ilavy jsme se dostali k fantastické cyklostesce, která se táhne podél Váhu až téměř do Púchova. Jede se po polní cestě i asfaltu, chvílemi tak dobrého, že by to šlo i na in-linech.
U Púchova cyklostezka končí a částečně přes Púchov se dojede až k přehradě u Povážské Bystrice. Ale přes město se jelo jen kousek a nebylo to nic hrozného.
Kolem přehrady žádná solidní cesta nevede, takže jsme si razili cestu po lesních cestách. Zde se také objevily první kopečky a Pájina objevila svou tlačnou techniku (což si Michal s radostí, a hlavně s foťákem v ruce, vychutnal). Nicméně, tyto kopečky byly jen velmi mírné varování toho, co nás ještě čeká.
Z Rašova jsme vyrazili směrem k Žilině, kde jsme chtěli přenocovat v nějakém kempu. Pár kilometrů před Žilinou se začaly stahovat mračna a vypadalo to na pěkný šupec. Jako perníková chaloupka se náhle před námi objevila odbočka ke kempu na Súlove. Čekalo nás necelých 10 km do kopce přes Súlovské skaly. Počasí nás za naši snahu nicméně odměnilo a na "šupec" jsme se dívali již z terasy hospody a s pivkem v ruce.
Pohoda v Hornej Porube (vlevo) a Váh v Ilave - cyklosteska je hned pod náspem.
U Púchova cyklostezka končí a částečně přes Púchov se dojede až k přehradě u Povážské Bystrice. Ale přes město se jelo jen kousek a nebylo to nic hrozného.
Přehrada u Povážskej Bystrice.
Kolem přehrady žádná solidní cesta nevede, takže jsme si razili cestu po lesních cestách. Zde se také objevily první kopečky a Pájina objevila svou tlačnou techniku (což si Michal s radostí, a hlavně s foťákem v ruce, vychutnal). Nicméně, tyto kopečky byly jen velmi mírné varování toho, co nás ještě čeká.
První stoupání u Povážskej Bystrice - Pájina piluje svoji tlačnou techniku.
Po průjezdu Povážskou Bystricou a několika dalších kilometrech jsme si dopřáli malé pivní občerstvení u Rašova.
Výjezd z Povážskej Bystrice a občerstvení v Rašove.
Z Rašova jsme vyrazili směrem k Žilině, kde jsme chtěli přenocovat v nějakém kempu. Pár kilometrů před Žilinou se začaly stahovat mračna a vypadalo to na pěkný šupec. Jako perníková chaloupka se náhle před námi objevila odbočka ke kempu na Súlove. Čekalo nás necelých 10 km do kopce přes Súlovské skaly. Počasí nás za naši snahu nicméně odměnilo a na "šupec" jsme se dívali již z terasy hospody a s pivkem v ruce.
Na Súľove trochu zapršelo, ale jen večer. Ráno bylo krásně a my jsme vyrazili do další etapy.
Súlov - Žilina - Belá - Terchová - Dolný Kubín - Osádka - Bešeňová - Liptovská Mara (113 km)
Ráno nás čekalo nádherné počasí a také zřejmě nejdelší etapa naší cesty. Vyrazili jsme dolů kolem sluncem osvícených Súlovských skal zpět na hlavní cestu na Žilinu a podél Váhu jsme dorazili do Žiliny. Tam se dá dojet ještě po silnici nižší třídy, ze Žiliny ale dále na východ vedou pouze dvě hlavní cesty - a obě jsou pro cyklistu dost hrozné. Cesta na Martin přes Strečno je jedna z nejfrekventovanějších silnic a říká se jí cesta smrti. Vybrali jsme proto menší zlo a odbočili směrem na Terchovú.
Ještě u Žiliny byl poměrně velký provoz, který ale postupně slábl. Začaly se nenápadně objevovat první "terénní nerovnosti" - před námi se rýsovala Malá Fatra.
Za Terchovou jsme se vyškrábali do sedla Rovná hora (751 m.n.m.) odkud jsme si užili báječný a příjemně dlouhý sjezd až do Párnice. Dále jsme pokračovali do Dolného Kubína a odtud po "horské cestě" přes Velký Choč směrem na Osádku a Bešeňovú. Už po cestě nahoru se začínalo stmívat a do Bešeňové jsme dorazili v podstatě za tmy. Protože jsme nenašli žádný kemp, pokračovali jsme dále k Liptovské Mare, kde jsme chtěli zůstat přes noc. Pavlína byla cukrkandlová (tedy pěkně protivná, pořád nějaké zbytečné kydy, na které už jsem neměl moc náladu), ale na místo ke kempování jsme skutečně nenarazili. Slitovala se nad námi obsluha Salaše u Bobrovníku, kde nám dovolili si postavit stan a dokonce jsme dostali večeři a pití ("dostali" doslovně - nechtělo se jim už otvírat kasu, tak jsme to měli zdarma).
Až druhý den jsme zjistili, že jsme pár metrů od Liptovské Mary a pár kilometrů od kempu, kde jsme původně chtěli přespat. Také jsme pochopili, že vyrážet v jednu odpoledne není nejlepší nápad, pokud chceme dorazit do cíle za světla.
Následoval předlouhý sjezd až do Podbrezové (ještě delší než ten předchozí z Terchové), odkud jsme po hlavní cestě pokračovali do Banské Bystrice. I když se jedná o hlavní a poměrně frekventovaný tah, asi metr široká krajnice umožňovala pohodlné cestování i na kole.
Z Banské Bystrice jsme odbočili směrem na Harmanec, tedy k Velké Fatře. Čekal nás druhý dlouhý výstup (ale také dlouhý sjezd) v této etapě.
Projeli jsme přes Dolný a Horný Harmanec a vyškrábali jsme se po serpentinách (které kromě jiného sloužily jako závodní dráha nadšených motorkářů) až do sedla Malý Šturec (890 m.n.m.). Potom už nás čekal jen sjezd do Turčianských Teplic a pár kilometrů do Diviaků, kde jsme měli vyhlídnutý kemp. Sice městský (tedy pokud Diviaky budeme považovat za město), ale příjemný kempík. A navíc jsme tentokrát dorazili včas.
Po staré cestě jsme vyrazili na Žarnovicu. Kdysi frekventovaná první třída zela díky nové dálnici prázdnotou a na kolech to bylo úžasné svezení. V Žarnovici jsme odbočili směrem na Partizánske a po cestě jsme překonali asi jediný významnější výstup u Velkého Pole. Ale nějakých 10 kilometrů do kopce nás po všech těch Tatrách a Fatrách už nemohlo rozhodit. V klidu jsme kolem Partizánskeho dojeli do Bystričan, odkud je to přes řeku Nitra kousek do termálu Chalmová, kde je také kemp a kde jsme také zůstali přes noc.
Súľovske skaly (vlevo), vpravo je umělecký žertík u obce Svederník (co tím asi umělec chtěl říci?).
Ještě u Žiliny byl poměrně velký provoz, který ale postupně slábl. Začaly se nenápadně objevovat první "terénní nerovnosti" - před námi se rýsovala Malá Fatra.
Malá Fatra na obzoru - a také první větší kopce (Pájiny tlačná technika).
Za Terchovou jsme se vyškrábali do sedla Rovná hora (751 m.n.m.) odkud jsme si užili báječný a příjemně dlouhý sjezd až do Párnice. Dále jsme pokračovali do Dolného Kubína a odtud po "horské cestě" přes Velký Choč směrem na Osádku a Bešeňovú. Už po cestě nahoru se začínalo stmívat a do Bešeňové jsme dorazili v podstatě za tmy. Protože jsme nenašli žádný kemp, pokračovali jsme dále k Liptovské Mare, kde jsme chtěli zůstat přes noc. Pavlína byla cukrkandlová (tedy pěkně protivná, pořád nějaké zbytečné kydy, na které už jsem neměl moc náladu), ale na místo ke kempování jsme skutečně nenarazili. Slitovala se nad námi obsluha Salaše u Bobrovníku, kde nám dovolili si postavit stan a dokonce jsme dostali večeři a pití ("dostali" doslovně - nechtělo se jim už otvírat kasu, tak jsme to měli zdarma).
Dolný Kubín a pohled na Velký Choč. Ráno na Salaši u Bobrovníku (kousek od Liptovskej Mary).
Až druhý den jsme zjistili, že jsme pár metrů od Liptovské Mary a pár kilometrů od kempu, kde jsme původně chtěli přespat. Také jsme pochopili, že vyrážet v jednu odpoledne není nejlepší nápad, pokud chceme dorazit do cíle za světla.
Liptovská Mara - Liptovský Mikuláš - Liptovský Hrádok - Malužiná (40 km)
Po náročné etapě nás čekal odpočinkový den. Udělali jsme si malý relax s koupáním u Liptovské Mary a pak jsme pokračovali přes Liptovský Mikuláš a Hrádok směrem k Nízkým Tatrám. Čekalo nás několik kilometrů do Malužiné, kde podle mapy měl být kemp. Kemp se ukázal být dávno zrušený (zbyly jen trosky zařízení), nicméně jsme bez problémů přespali a na pivo vyrazili do hospody ve vesnici.Liptovská Mara (vlevo). Vpravo stoupání do sedla Čertovica.
Malužiná - Čertovica - Podbrezová - Banská Bystrica - Turčianské Teplice - Diviaky (112 km)
Čekala nás jedna z nejtěžších etap - 112 km s dvěmi horskými prémiemi- Nízké Tatry a Velká Fatra. Vyjeli jsme až do sedla Čertovica (1233 m.n.m.), které bylo vůbec nejvyšším místem naší cesty.Pohled na Nízké Tatry (vlevo). V sedle Čertovica (vpravo), 1233 m.n.m. - nejvyšší místo naší cesty.
Následoval předlouhý sjezd až do Podbrezové (ještě delší než ten předchozí z Terchové), odkud jsme po hlavní cestě pokračovali do Banské Bystrice. I když se jedná o hlavní a poměrně frekventovaný tah, asi metr široká krajnice umožňovala pohodlné cestování i na kole.
Pohled na Nízké Tatry (vlevo) - tentokráte ze spoda. Bánská Bystrica pod námi (vpravo).
Z Banské Bystrice jsme odbočili směrem na Harmanec, tedy k Velké Fatře. Čekal nás druhý dlouhý výstup (ale také dlouhý sjezd) v této etapě.
Dolný Harmanec a odpočinek u Harmaneckých jeskyní.
Projeli jsme přes Dolný a Horný Harmanec a vyškrábali jsme se po serpentinách (které kromě jiného sloužily jako závodní dráha nadšených motorkářů) až do sedla Malý Šturec (890 m.n.m.). Potom už nás čekal jen sjezd do Turčianských Teplic a pár kilometrů do Diviaků, kde jsme měli vyhlídnutý kemp. Sice městský (tedy pokud Diviaky budeme považovat za město), ale příjemný kempík. A navíc jsme tentokrát dorazili včas.
Přejezd mezi Velkou Fatrou a Kremnickými vrchy přes sedlo Malý Šturec.
Diviaky - Kremnica - Žiar nad Hronom - Žarnovica - Oslany - Bystričany - Chalmová (103 km)
Ráno jsme vyrazili do naší páté, sice delší, ale ne tak kopcovité, etapy. V pohodě jsme přejeli menší vlnkatění u Kremnice a dorazili jsme do Žiaru nad Hronom, kde jsme se na rozestavěné komunikaci úspěšně dostali na vjezd na dálnici - odkud jsme byli místní policií velmi rychle vykázáni (no, odešli bychom i sami).Kremnické Bane a sjezd do Kremnice.
Po staré cestě jsme vyrazili na Žarnovicu. Kdysi frekventovaná první třída zela díky nové dálnici prázdnotou a na kolech to bylo úžasné svezení. V Žarnovici jsme odbočili směrem na Partizánske a po cestě jsme překonali asi jediný významnější výstup u Velkého Pole. Ale nějakých 10 kilometrů do kopce nás po všech těch Tatrách a Fatrách už nemohlo rozhodit. V klidu jsme kolem Partizánskeho dojeli do Bystričan, odkud je to přes řeku Nitra kousek do termálu Chalmová, kde je také kemp a kde jsme také zůstali přes noc.
Píla a Veľké Pole - několikakilometrový výstup.
Chalmová - Nováky - Valaská Belá - Horná Poruba (62 km)
Po příjemně strávené noci s pizzou, pivem, bouřkou, polámanými stromi a koupání v bazénu jsme vyrazili směrem na Nováky, vstříct naší poslední etapě. V Novákách jsme si vyjeli malé, ale nepříjemné stoupání (ne že by se to nedalo vyšlápnout, ale v kopci po úzké a frekventované silnici bez krajnic to nebylo nic moc) a pak už jsme odbočili směrem na Nitrianské Rudno, Valaskú Belú a do cíle.
Projeli jsme Nitrianské Rudno a dále velmi příjemným úsekem až do Valaské Belé. Už před Valaskou Belou začalo naše poslední stoupání do Strážovských vrchů - na Homolku. Po výstupu ke sjezdovce na Homolce byl před námi finální sjezd do Horné Poruby, kde byl náš start i cíl. Ani Fatry, ani Tatry, až tady jsem si dal svůj rychlostní rekord - 67 km/hod.
Cesta kolem přehrady v Nitrianském Rudnu
Poslední horská prémie - Homolka (Strážovské vrchy).
Projeli jsme Nitrianské Rudno a dále velmi příjemným úsekem až do Valaské Belé. Už před Valaskou Belou začalo naše poslední stoupání do Strážovských vrchů - na Homolku. Po výstupu ke sjezdovce na Homolce byl před námi finální sjezd do Horné Poruby, kde byl náš start i cíl. Ani Fatry, ani Tatry, až tady jsem si dal svůj rychlostní rekord - 67 km/hod.
Zajímavosti a postřehy
- Ilava, cyklostezka podél Váhu - Cyklostezka (tedy spíše chodník) se táhne podél Váhu minimálně z Ilavy do Púchova. Na kolech a v některých místech i na bruslích je to velmi příjemné svezení.
- Kemp Súlov - Menší kemp uprostřed Súlovských skal. Velmi příjmené prostředí, hospůdka, přijatelné ceny, krásné okolí.
- Koupání v Liptovskej Mare - Během dopoledne jsme dorazili do kempu u Liptovskej Mary, kde jsme původně chtěli přespat. No, že se platí za kemp - OK. Ale platit za to, že se dvakrát vykoupeme a posedíme ve stánku na pláži se nám moc nelíbilo.
- Cesta z Žiliny na východ - Původně jsme chtěli na Martin přes Strečno, ale to jsme po pár kilometrech vzdali. Extrémně frekventovaná silnice s množstvím šílených řidičů a dopravních nehod - to bylo opravdu skoro o život. O něco lepší je to směrem na Terchovú, kde je hustější provoz akorát u Žiliny a postupně slábne. Tento úsek bohužel příliš nejde (resp. nenašli jsme možnost) objet po vedlejších cestách, což se občas na Slovensku vzhledem k terénu stává.
- Salaš Bobrovník - Nejedná se o salaš ale o motorest Salaš. Dorazili jsme někdy kolem desáté/jedenácté a asi jsme vypadali dost špatně. Nejen, že jsme si mohli za budovou postavit stan, ještě jsme (asi dvě hodiny po zavíračce) dostali jídlo a pivo a to dokonce zadarmo (no, obsluha tam asi něco trošku zapíjela ...). Ráno snídaně, kafíčko. I bez tohoto bonusu je to velmi příjemné místo v blízkosti Liptovskej Mary.
- Motorest Čertovica - Nejvyšší místo naší cesty. Krásná příroda, úžasný výšlap - ale motorest v sedle opravdu za moc nestál. Chtěli jsme si původně něco dát, ale po zjištění rozsahu sortimentu nápojů (skoro nic) a cen toho mála co tam bylo jsme raději pokračovali na pivo někam do nížiny.
- Termál Chlamová - Termální a venkovní koupaliště s kempem a chatkami. Je to docela schované místo, takže není jednoduché to najít, ale za poměrně málo peněz je tam docela příjemné prostředí (i když na vybavení je trochu vidět že už má něco za sebou). Termál funguje v létě i v zimě. Měli jsme docela štěstí, neboť se den po našem odjezdu v jedné z lokálních povodní zvedla řeka Nitra a v Chalmové bylo 2 metry vody. Termál byl nicméně už v zimě opět v provozu.