Ledovec Dachstein, Rakousko, září 2009

dne

Cesta přes ledovec na Hoher Dachstein, září 2009

Expedice: Michal;
Přes ledovec na Dachstein, září 2009 ... vlakem do Obertraunu a výstup přes ledovec na Hoher Dachstein do cca 3000 m.n.m. Neodolatelná chuť projít se po delším čase po vrcholcích kopců mě přiměla bleskově naplánovat i realizovat menší vysokohorský výlet ... volba padla na Rakouské Alpy, které mě naopak při mé předchozí návštěvě překvapily velmi příjemně. Přes známé mých známých jsem posháněl nějaké informace, jak jsou které vrcholky schůdné a dostupné a rozhodl jsem se vyrazit na Dachstein.







Interaktivní mapa Google


Zobrazit místo 2009-Rakousko-Dachstein na větší mapě

Neodolatelná chuť projít se po delším čase po vrcholcích kopců mě přiměla bleskově naplánovat i realizovat menší vysokohorský výlet. Slovensko, tedy Tatry, mě při posledním výletu trochu zklamaly (ceny neúměrně vysoké mizernému nabízenému komfortu a mraky lidí), do Rumunska je to na tak krátký výlet daleko ... volba padla na Rakouské Alpy, které mě naopak při mé předchozí návštěvě překvapily velmi příjemně. Přes známé mých známých jsem posháněl nějaké informace, jak jsou které vrcholky schůdné a dostupné a rozhodl jsem se vyrazit na Dachstein.

3D pohled na Dachstein.



Vlakem do Obertraunu

Dachstein je Alpské pohoří v Rakouské části Steyer, to znamená poměrně blízko a s rozumnou dopravní dostupností. Jsou to třítisícové hory, tedy poměrně vysoké, ale schůdné i bez speciálního vybavení. Zpestřením je ledovec, který je potřeba při výstupu na Hoher Dachstein (nejvyšší horu Dachsteinu, 3004 m.n.m.) přejít.

Obertraun, vesnice pod Dachsteinem ze severní strany.



Jednou z výhod Dachsteinu je poměrně malá vzdálenost z Plzně a dobré vlakové spojení. Dá se jet buď přes Železnou Rudu (trochu dražší) nebo přes České Budějovice a Linz (trochu levnější - nejede se přes Německo) a jízdenka stojí kolem 1200,- Kč (zpáteční 2400 Kč nebo 1959 Kč se slevou City Star). Kolem půl šesté ráno jsem vyrazil z Plzně a v půl druhé jsem byl v Obertraunu (515 m.n.m., nástup ze severní strany Dachsteinu, z jihu je trochu známější středisko Ramsau). Prošel jsem poměrně prázdným Obertraunem (konec září už je po sezóně) a přes Winkl jsem začal šplhat k Bergdorf Krippenbrunn a Gjaidalm, kde jsem plánoval přespat.

Pionier Kreutz s vysílačem ORF a Bergdorf Krippenbrunn.



Z Obertraunu se jde většinu cesty lesem, poslední třetinu trasy do Krippenbrunnu (1552 m.n.m.) pak chvílemi po štěrkové sjezdovce, což je protivné, protože se to sype pod nohama a ubírá to síly. Ty pohodlnější se ale mohou vyvézt z Obertraunu až na Krippenegg lanovkou. Krippenbrunn je taková horská vesnička, v sezóně (letní a hlavně zimní) zřejmě velmi živá ale v tuto chvíli jsem tam byl sám. Na Krippenbrunn jsem dorazil kolem páté a chvíli jsem přemýšlel, jestli tam někde nenajít nějaký přístřešek a nezůstat přes noc. Nakonec jsem ale vyrazil dále na Gjaidalm (1738 m.n.m.), což se z hlediska dalšího dne ukázalo jako velmi moudré.

Pohled z křižovatky pod Krippeneggem směrem na Krippenbrunn a posezení na chatě Gjaidalm.



Z Krippenbrunnu na Gjaidalm je to už taková příjemná, asi půlhodinová, procházka. Takže ještě za světla jsem byl na Gjaidalmu, celkové převýšení dne bylo 1223 m, což byla s cca 25 kg batohem na zádech fajn rozcvička před následujícím vrcholovým dnem.

Výstup na Hoher Dachstein

Vrcholový den - tedy výstup na Hoher Dachstein - měl podle původního plánu začít ve 4:00 ráno. Důvodem byla hlavně poměrně velká vzdálenost a převýšení, které mě čekalo. Po čtvrté ranní jsem vyběhl ven a zjistil jsem, že je tma, zima a mokro, a že bych se ještě potřeboval trošku dospat, takže jsem budíček odložil na šestou. To se později ukázalo jako trochu chyba. V šest jsem se v rychlosti nasnídal a vyrazil kolem Taubenkogel směrem na Simonyhütte.

Taubenkogel v ranním slunci, v dálce hřeben Ochsenkogel.



Nádherné počasí, sluníčko (to jsem trochu podcenil a lehce se spálil) a příjemná cesta s poměrně jemným převýšením (z Gjaidalmu na Simony asi 460 m). Šel jsem kolem Taubenkogel po Trägerweg, což je asi nejkratší, ale nikoliv nejjednodušší cesta. Za Taubenkogel se objevil ledovec nadohled a kolem desáté hodiny jsem byl na křižovatce pod Simonyhütte. Tady je na místě jedna důležitá poznámka: Dachstein je vápencové pohoří a pokud zrovna není období dešťů, tak se tam dost těžko najde voda. Takže vodu (v mém případě asi 3 litry) si člověk pěkně nese na zádech.

Přehledový a ne moc přesný plánek cesty na Hoher Dachstein z Gjaidalmu a zpět přes Taubenkogel.



U jezírka pod Simony (Oberer Eissee) jsem se cítil už skoro jako vítěz a opravdu nevím, kde a proč jsem tento pocit získal. Faktem je, že síly začaly ubývat, vzduch začal řídnout a přede mnou bylo 1000 m převýšení a z toho velká část po ledovci, kde se přeci jen jde o něco hůř.

Ledovec zdálky a ledovec zblízka.



Od Oberer Eissee jsem vyšel k rozcestníku a zahnul doleva směrem k ledovci. Velmi často se to dělá tak, že se jde nejdříve na Simony, kde se nechají věci, a potom se jde už nalehko na Hoher Dachstein. Já jsem ale ještě pořád neměl ujasněno kam půjdu dál, takže jsem si nesl domeček s sebou. Od rozcestníku je to kousek po hodně kamenitém terénu k ledovci (odhaduji tak půl hodiny). Dorazil jsem k okraji ledovce, kde jsem si nechal batoh a šel se poohlédnout po vodě - v jednom místě ledovec nekončí postupně jako fotce, ale je tam strmý převis a takový menší vodopád. To je místo, kde se dá doplnit čistá voda (říkejme tomu třeba pitná voda). Nicméně, je potřeba trochu hledat podél hranice ledovce.

Pohled dolů (ten pahorek je docela důležitý orientační bod) a pohled směrem k Hoher Dachstein.



Potom už jsem vyrazil vzhůru na ledovec. Ve spodní části je sníh hodně špinavý a je to spíš takový sníh s kamením. Tak jsem chvíli šlapal bez maček, než jsem pochopil, že mi ušetří dost sil (kterých ubývalo čím dále rychleji) a nasadil si je. Nevím jestli se začala projevovat celková únava nebo vyšší nadmořská výška nebo oboje, ale začínal jsem toho mít plné zuby. Postupem času už jsem se musel průběžně zastavovat a to především v místech s vyšším stoupáním docela často.

Cesta přes ledovec a Hoher Dachstein (3004 m.n.m.).



Kolem jedné jsem se konečně dostal k Seethalerhütte a vyrazil na Hoher Dachstein - čekalo mě posledních cca. 250 výškových metrů. Blízkost vrcholu mě trochu nabudila, takže jsem trochu snadněji překonával únavu. Trochu nepříjemné bylo, že se začalo kazit počasí. Vyšplhal jsem poslední úsek ledovce (poměrně příkrý výstup v hlubokém, rozbředlém a místy uklouzaném sněhu - s mačkami bez problémů) k úpatí skály, kde jsem nechal batoh a jen nalehko vyrazil k závěrečnému výstupu.

Výstup na Hoher Dachstein a vrchol Hoher Dachsteinu.



Kolem druhé jsem byl na vrcholu a vychutnával si zasloužený vrcholový odpočinek. Měl jsem od rána za sebou 1266 m převýšení s batohem na zádech z části po ledovci. Počasí se bohužel definitivně zkazilo, takže výhled byl jenom občas, když se udělalo nějaké okýnko v mracích. Trochu jsem litoval, že jsem nevyrazil v ty 4 ráno, jak jsem původně chtěl.

Pohled z Hoher Dachsteinu (po levé straně je vidět Simonyhütte) a Seethalerhütte.



Po krátkém odpočinku a vychutnání si vrcholové atmosféry, jsem se vydal na cestu dolů. Pod feratou jsem si vzal batoh a slezl k Seethalerhütte, kde jsem se porozhlédl po okolí a dal si teplý čaj. Počasí se bohužel začalo rapidně zhoršovat, takže jsem si to zas tak moc neužil a spěšně jsem vyrazil zpátky přes ledovec k Simonyhütte.

Pohled ze Seethalerhütte směrem na Ramsau a přes ledovec směrem na Simony.



Mraky klesaly a klesaly a já se snažil fofrem klesat s nimi. Pár desítek metrů před koncem ledovce mě dohnaly a viditelnost se snížila na pár metrů a začalo hustě pršet. Nikdy bych nevěřil, jak snadno se v mlze na sněhové pláni člověk obrátí o 180° a nechtěně nabere směr zpátky odkud přišel. Naštěstí jsem měl kompas, takže jsem se zase srovnal a po asi půl hodině pocházení po okraji ledovce našel značku a vyrazil na Simony. Došel jsem úplně promočený kolem 6 večer a byl jsem rád, že vrcholový den se úspěšně chýlí ke konci. Nacpal jsem věci do sušárny, dal si něco k jídlu, poseděl u piva s několika dalšími hosty na chatě (kromě mě ještě dvě skupinky - všechno Češi) a šel spát. Předpověď na další den bohužel neslibovala nic optimistického.

Deštivý den a výlet na Hoher Ochsenkogel

Předpověď se bohužel plní a celý den má pouze dvě periodicky se střídající fáze - prší a leje. Dopoledne v podstatě pořád jen lilo, takže nemělo moc význam někam chodit. Odpoledne občas trochu i jenom pršelo. Věci mi relativně uschly, takže jsem se k večeru vydal na krátkou procházku na nedaleký Hoher Ochsenkogel (2527 m.n.m.).

Pohled na Simonyhütte z cesty na Ochsenkogel a zapršené Alpy.



Krátká procházka mi ukázala, že den odpočinku jsem potřeboval jako sůl. Ne že bych nemohl jít, ale únavu z předchozího dne jsem ještě cítil. Takže jsem se trochu vyvětral a byl jsem rád, že jsem se vrátil zpátky do vyhřáté a suché chaty (původně jsem plánoval i nějaké spaní pod stanem - to by jistě šlo, ale v tomhle počasí by to bylo docela trápení). A ještě poznámka - v zápiscích z cesty jsem našel zmínku o sušárně "Věci mám suché, ale je zázrak, že se mi nerozlepily boty". Ten zázrak se nestal.

Bílé ráno

Slečna na Simony (překvapivě Simonka) nám večer říkala, že má přestat pršet. To byla pozitivní zpráva. A také říkala, že se má trochu ochladit. To mi nevadilo, nicméně ráno na všechny čekalo takové malé bílé překvapení ...

Simonyhütte ráno po probuzení a Oberer Eissee.



V noci přestalo pršet, ale zato začalo sněžit, takže ráno bylo všude krásně bílo. Tedy krásně jak pro koho - ti, co přijeli na ferátky bez zimního vybavení se moc netvářili. Já jsem chvíli přemýšlel, jak se k situaci postavit. Ale protože se začalo nádherně vyjasňovat a protože jsem zimní vybavení měl, tak jsem si to zpět k Gjaidalmu namířil kolem Eissee přes Gjaidkar a Taubenkogel.

Pohled na Simony od Eissee a výstup na Gjaidkar.



V klidu jsem se sbalil a vyrazil do údolí k Oberer Eissee. V údolí bylo asi po kolena nového sněhu, co samozřejmě trochu ztěžovalo chůzi, ale větší komplikací bylo spíš to, že nebyly vidět značky. Tady mi hodně pomohla skupinka tří alpinistů (asi není nutné psát, že také češi), kteří vyrazili stejným směrem asi půl hodiny přede mnou a statečně se poprali jak se sněhem tak s hledáním cesty. Dohnal jsem je někde pod Gjaidkarem, takže nahoru na hřeben už jsme šli společně.

Cesta na Gjaidkar a já na hřebeni.



Na hřebeni jsme se oddělili, chlapci pokračovali na Hoher Gjaidstein a já na druhou stranu směrem na Taubenkogel. Sníh byl nahoře vyfoukaný, sluníčko svítilo, takže po hřebeni Gjaidsteinu to už byla velmi pěkná procházka.

Gjaidalm z Taubenkogel a Taubenkogel z cesty dolů.




Po hřebeni jsem došel na Taubenkogel, kde jsem si chvilku užíval posledního vysokohorskkého dne. Pak jsem pomalu sešel zpátky na Gjaidalm, kde jsem chvilku přemýšlel, jestli zůstat a ráno si přivstat (tuším kolem osmé mi jel vlak z Obertraunu) nebo dojít až do Obertraunu a tam zůstat někde v kempu. Nakonec jsem zůstal - nahoře je to přeci jen hezčí a kromě toho se mi už na poslední den nechtělo máčet stan.

Na závěr foto z Dachsteinu v plném rozlišení ...



Ráno jsem si přivstal a svižným tempem doběhl do Obertraunu na nádraží. Doběhl míněno v podstatě doslova - nepřivstal jsem si úplně tak jak bylo potřeba, takže jsem šel velmi svižně, dole místy i běžel. Ale vlak jsem stihl, dokonce jsem měl ještě pár minut na to, abych si převlékl totálně propocené věci.

Zajímavosti a postřehy

  • Obertraun - Nástupní vesnice z severní strany Dachsteinu. Ideální místo pro nástup, pokud se přijíždí vlakem - přes Attnang-Puchheim, Bad Ischl a Bad Goisern. Ale pozor!!! Do vyhledávače spojení je potřeba zadat Hallstatt!!!. Vlak jede z Bad Goisern podél Hallstätter See a zastávka Obertraun z nějakého důvodu není v IDOSu. Zastávka Hallstatt je před Obertraunem, ale tam nevystupovat! Město Hallstatt je na druhé straně jezera než je vlaková zastávka a ze zastávky k nástupu je to ještě kus cesty. Obertraun je taková klasická vcelku příjemná turistická vesnička. U jezera (stejně jako v dalších místech v okolí) je kemp a kolem jezera je množství cyklostezek a začíná zde horský chodník a lanovka (z Krippeneggu do Obertraunu vede sjezdovka) na Krippenbrunn, Krippenegg a Gjaidalm. Nastupovat se dá také z Hallstattu (z města, ne z vlakové zastávky), to je vhodné především pokud se jede autem. O hodně známější středisko (a výchozí bod se startem lanovky) je z druhé strany Dachsteinu - Ramsau am Dachstein. Z Čech to je ale na auto, vlakové spojení do Ramsau není nic moc.
  • Chaty na Dachsteinu - Původně jsem si myslel (a měl jsem i vybavení), že budu spát venku. To je sice zakázáno, ale podle toho co jsem slyšel to stylem "už za tmy - ještě za tmy" jde, pokud člověk najde dostatečně rovné místo na stan nebo bivak. Nakonec se ukázalo, že chaty jsou téměř v optimálních vzdálenostech. Takže jsem také s ohledem na počasí volil sušení věcí a pivo po náročném dni - tedy spaní na chatě. Chaty stojí od 10 do 20 EUR, pokud má člověk vlastní spacák - chaty Alpenvereinu jsou až o polovinu levnější, pokud je člověk členem (20 EUR bez, 10 EUR s průkazem). Pivo stojí asi 4 EUR a jídlo od 8 EUR nahoru. Spí se (nejlevnější sazba) na pryčnách v hromadné noclehárně, někde jsou k dispozici deky (ale vlastní spacák je podmínkou). Na Gjaidalmu je za poměrně rozumný peníz (asi 10 EUR) dokonce i sauna.
  • Češi na Dachsteinu - Zajímavý postřeh jedné slečny na chatě Gjaidalm - my češi jsme prý nějací spořiví (rozumněj divní). Všichni ostatní (Němci, Rakušani, Maďaři, Slováci,...) přijdou včas, ubytují se, dají si jídlo, ráno vstanou, nasnídají se, bez řečí zaplatí a odejdou na túru. Typický Čech (slečna tvrdila, že to jde poznat už ve chvíli, kdy se objeví na horizontu) přijde už za tmy, pak půl hodiny smlouvá, jestli nemůže spát někde na zemi, nejlépe zadarmo, jde za chatu, kde si vaří polívku z pytlíku a jí přinesený chleba, dá si jedno až dvě piva a velmi brzy ráno vstává, vaří si čaj (svůj čaj na svém vařiči) a odchází. No, trochu jsem se v tom viděl ...
  • Voda - Dachstein je vápencové pohoří a pokud neprší, tak se tu voda hledá těžko. Několikrát jsem měl pocit, že slyším potůček, ale nikdy jsem nic nenašel. Vodu je proto potřeba většinou nosit sebou. Dá se samozřejmě nabrat na chatách, kde se za ní ovšem platí (tuším 50 centů za litr nebo tak nějak) a já jsem nabíral také pod ledovcem. Nicméně najít vhodné místo, kde lze čerstvou vodu (tekoucí a čistou, tedy ne z jezírek a tůněk pod ledovcem) bezpečně nabrat není úplně jednoduché a rozhodně takové místo není u značeného chodníku. Jezírka pod ledovcem mi tak trochu připomínala jílový lom, a voda z nich podle mne není moc použitelná.
  • Cesta přes ledovec - Ledovec je podélně rozdělena hřebenem Hoher Dachstein - Hohes Kreutz na dvě části: Grosser Gosaugletcher a Hallstätter Gletcher. Po obou částech vedou letní (turistické) i zimní (lyžařské) trasy - alespoň podle mapy. Pod Hoher Dachstein (k chatě Seethalerhütte) se dá turisticky dostat ze dvou směrů. Známější je od jihu z Ramsau, to je poměrně frekventovaná turistická trasa, cesty přes ledovec jsou projeté rolbou a chodí tam dost výletníků, kteří se vyvezli kousek pod chatu lanovkou. Druhá, ze severu, je náročnější, protože tam žádná lanovka nevede (respektive je o dost dál) a je potřeba přejít v podstatě celý ledovec. Já jsem šel po Halstätter Gletcher zespoda (směr od Simony) k Hoher Dachhstein a zpět. V sezóně (zimní nebo letní) jsou trasy zřejmě značené kolíky a některé i projeté rolbou. Když jsem tam ale byl já, tak byly kolíky povalené a cesta v podstatě značená nebyla, vyjma úseku od lanovky z Ramsau k Seethalerhütte - tam je turistický chodník. Na ledovci je spousta trhlin, které jsou ale na špinavém sněhu vcelku dobře vidět - pokud je normální počasí! Problém bude čerstvý sníh, který může trhliny schovat. Sklon ledovce není příliš velký - takže to sice není na polobotky, ale v pohorách se to dá i bez maček. Nicméně, mačky ušetří spoustu sil, takže je doporučuji vzít s sebou, stejně jako turistické hole. Cepín podle mne potřeba není. V každém případě, nezbytností je odpovídající horská výbava - určitě oblečení, kompas a mapa. Počasí ve 3000 m.n.m. je prevít a mlha resp. mraky padnou velmi rychle (jak se to stalo i mě při návratu). Zhoršení viditelnosti na 2-5 m udělá rázem z vcelku příjemné procházky na ledovci dobrodružnou záležitost. Já jsem naštěstí měl mapu i kompas a i tak jsem "výstup" z ledovce a směr na chatu v mlze a dešti hledal dost dlouho.
  • Sušárny na chatách - Všechny chaty, kde jsem byl (tzn. dvě), byly vybaveny velmi výkonnými sušárnami na mokré věci. Především ta na Simony byla doslova turbo. Sušárna na Simony, to je taková malá místnůstka, uprostřed které trůní obrovský kotel na dřevo zabírající dobrou polovinu místnosti. Kolem místnosti na zdech jsou takové ocelové trubky, na které se věší boty a jiné mokré vybavení. Když je mokro a je potřeba sušit, tak obsluha zatopí v kotli takovým způsobem, že leckterá sauna je proti tomu hotová arktická kobka. Výhodou je, že věci vcelku rychle schnou. Nevýhodou je, že některým věcem vysoké teploty vyloženě nedělají dobře - ocelové konstrukce na sušení po obvodu jsou rozpálené takovým způsobem, že se o ně člověk při dotyku spálí. Takže se stalo to, co se stát muselo - na jednom místě se mi rozlepily pohory. Naštěstí ne moc, narozdíl od jedné slečny, které se zánovní Garmondky rozlepily docela hodně. No, dobře mi tak, i v sušárně je potřeba používat hlavu ...
  • Cesta na Hoher Dachstein - Na Hoher Dachstein se dá jít jak z Grosser Gosaugletcher tak z Halstätter Gletcher - já jsem šel z Halstätter Gletcher. Od Seethalerhütte se projde ještě kousek po ledovci, v těchto místech je to v podstatě po rovině, pak se člověk v poměrně strmém stoupání a v rozbředlém, hlubokém a místy uklouzaném sněhu (mačky byly moc fajn) vyškrábe asi 100 m k okraji skály. Pak následuje poslední "feratový" úsek. Úsek je značen jako feratový - celý je jištěný stupy nebo lany. Z mého pohledu se jedná o strmý, ale naprosto pohodový jištěný výstup, kde při troše opatrnosti není potřeba žádné lezecké vybavení. Toto místo je už dost frekventované dokonce i mimo sezónu, kdy jsem tam byl já, v sezóně si to raději ani nechci představovat. Vcelku zábavné mi přišlo, že se tam setkávají "těžkooděnci" s plnou feratovou výstrojí (helmy, úvazy apod.) s turisty v trenkách a ledvinkou kolem pasu (tak, třeba já). I při tom relativně malém množství lidí, kteří tam byli ve stejné době jako já, občas padaly shozené kameny. To bude zřejmě při větším množství turistů (především takových těch lanovkových výletníků) docela nepříjemná věc. Jinak to ale byl moc příjemný výstup. Kromě toho je těsně pod Hoher Dachsteinem chata Seethalerhütte s docela příjemnou teráskou.

Zajímavé odkazy:

Místo: Hoher Dachstein, 5532, Rakousko