Krátké povídání a několik fotek z běžkového přejezdu Šumavy
Expedice: Michal;
Doufajíc, že se sněhové podmínky radikálně zlepší s vyšší nadmořskou výškou jsem hodil lyže na záda a pěšky postupoval ke Schwarzenberskému kanálu. U kanálu (Rossbach) to bylo se sněhem už trochu veselejší, ale pořád ještě ne na běžky. Pokračoval jsem dále a kousek od Plešného jezera jsem nazul lyže. Bohužel i cesty značené jako lyžařské byly zpluhované, takže skluznice dostala zabrat. S novými lyžemi bych do této části Šumavy určitě nejezdil. Už na lyžích jsem pokračoval směrem na Říjiště, k Rosenauerově kapličce (kde jsem opět sundaval lyže), na Jelení vrchy (kde jsem je zase nasadil) a do Černého kříže....
Interaktivní mapa Google
Zobrazit místo 2009-Sumava-bezky na větší mapě
Nová Pec - Stožec (26 km)
Tentokrát jsem musel na běžkové dobrodružství vyrazit sám, protože Pájina díky "malé řvoucí indispozici" na výlet nemohla. Moje cesta měla začít v Nové Peci, ve východní části Šumavy. Začátek cesty byl naopak malinko poznamenán mou lehkou "mentální indispozicí". I přes pečlivou přípravu jsem totiž z nepochopitelného důvodu z Holýšova místo vlakem v 5 vyrazil až v 6 hodin. Na toto nedorozumnění jsem přišel až v Plzni, když jsem marně hledal přípoj do Českých Budějovic. Počkal jsem na další přípoj a do Nové Pece úspěšně dorazil o skoro 3 hodiny později než jsem předpokládal.
Běžkařská mapa Šumavy ( www.bilastopa.cz ). Moje cesta je oranžová.
Kolem půl druhé po obědě jsem dorazil do Nové Pece a zmocnila se mne panika. Sněhová situace byla více než tragická - sem tam ostrůvky zbytků sněhu dovolovaly vše možné, jen ne běžkování.
Sněhová pokrývka v Nové Peci a trochu výše u Schwarzenberského kanál (Rossbach).
Doufajíc, že se sněhové podmínky radikálně zlepší s vyšší nadmořskou výškou jsem hodil lyže na záda a pěšky postupoval ke Schwarzenberskému kanálu. U kanálu (Rossbach) to bylo se sněhem už trochu veselejší, ale pořád ještě ne na běžky. Pokračoval jsem dále a kousek od Plešného jezera jsem nazul lyže. Bohužel i cesty značené jako lyžařské byly zpluhované, takže skluznice dostala zabrat. S novými lyžemi bych do této části Šumavy určitě nejezdil. Už na lyžích jsem pokračoval směrem na Říjiště, k Rosenauerově kapličce (kde jsem opět sundaval lyže), na Jelení vrchy (kde jsem je zase nasadil) a do Černého kříže. Tam jsem lyže pro první den definitivně sundal a něco po šesté jsem po silnici dorazil do Stožce.
Teráska v hospodě Kameňáku. Ale na sezení venku to moc nebylo.
Ubytování jsem měl zamluvené v hospodě Kameňák. Žádný pětihvězdičkový hotel to není, ale za 220 Kč s příjemnou hospůdkou vedle vchodu to je fajn. Dal jsem si tři piva, utopence a po 26 km, z poloviny odchozených pěšky, jsem upadl do hlubokého bezvědomí.
Stožec - Borová Lada (32 km)
Ráno jsem si přispal a kolem půl jedenácté jsem vyrazil směrem na Borovou Ladu. Trochu dospat jsem sice po dvou hodinách spánku předchozí noci docela potřeboval, ale později jsem trochu litoval, že jsem nevyjel dříve. Od rána hustě sněžilo, co ve mě vyvolávalo smíšené pcity - na jednu stranu sněhu bylo opravdu málo, na druhou stranu čerstvý mokrý sníh z hlediska mazání lyží nevěštil nic dobrého.Most ve Stožci a okolí Krásné hory.
Vyrazil jsem Travní cestou na Krásnou horu a dále na Mlaku, Strážný (hrozná díra - Vietnamci, bordely a jeden nonstopáč, kde si lze dát jídlo, jinak nic), Polku, Knížecí pláně a Borovou Ladu. Sněhu bylo až na nějaké vymleté plotny (bohužel vetšinou schované pod tenkou vrstvou nového sněhu) dost, takže už se dalo v klidu celou cestu jet na běžkách. Moje obavy se ale potvrdily. Sněhu sice nenapadlo nijaké závratné množství, ale o to více se lepil. Takže v podstatě až na Knížecí pláně, kde nebyla žádná stopa, jsem měl neustále boule pod skluznicí a lyže jsem používal dost často spíš jako sněžnice. To je dost časově náročné, a kromě toho především z kopce také dost deprimující.Z Knížecích do Borovky už byla komfortní stopa, takže se už tak nelepilo a ani nevadilo, že jsem jel po tmě. Kolem půl sedmé jsem dorazil do Borové Lady a ubytoval se v penzionu Borůvka (310 Kč, docela pěkný penzion).
Trochu mě překvapilo, že v Borové Ladě bylo dost prázdno. Ubytované turisty tam viděli zřejmě naposledy v létě, na celém penzionu jsem byl sám. Byl jsem upozorněn, že v hospodě (jedinné otevřené) vaří jenom do půl osmé. Nejen že nevařili ani v půl sedmé, ale neměli nic ani ze studené kuchyně. Trochu jsem se podivil, dal si nějaké pivo a šel si sníst svůj chleba s klobásou.
Borová Lada - Prášily (39 km)
Dojíždět neustále za tmy mě tak trochu přestávalo bavit, takže jsem ráno vyrazil už kolem osmé hodiny. Vyšplhal jsem se zpět na Knížecí pláně, kde jsem se zastavil v hospůdce na ranní kávičku.Knížecí pláně a Bučina.
Koukali sice na mě po ránu jako na zjevení, ale kávička byla výborná. Z Knížecích plání jsem pokračoval na Bučinu, Prameny Vltavy, Černou horu, Na ztraceném a na Modravu, kde jsem si dal malý obídek.
Romantické obrázky z Bučiny a Černé hory.
Po cestě sice nebylo úplně azuro, ale ani nesněžilo, vítr nefoukal, stopa byla oproti východním částem Šumavy naprosto komfortní a hlavně přímo božský klid - alespoň ráno kolem Bučiny, u pramenů Vltavy už se sem tam nějaký turista objevil. Vzhledem k téměř ideálním podmínkám se jelo docela rychle a i s beer-pauzou na Modravě jsem v pohodě ještě za světla dorazil do Prášil.
Prášilský okruh (56 km)
Volný den. Zůstával jsem spolu s kolegy s juda jeden den v Prášilech, tedy jsem mohl vyrazit na vyjizdku bez batohu. Rozhodl jsem se využít krásného počasí a po snídani jsem se "rozcvičil" výstupem na Poledník. Na Poledníku už jsem byl několikrát, ale tentokrát poprvé bylo úplně jasno s krásným inverzním výhledem.Poledník. Nádherné inverzní počasí.
Z poledníku jsem sjel na Předěl a potom kolem Oblíku přes Javoří Pilu a Rybárnu na Modravu, kde jsem se spolu s judisty zastavil na malé občerstvení.
Ještě jeden záběr z Poledníku a pohodové občerstvení na Modravě.
Rozhodl jsem se maximálně využít krásné počasí. Takže jsem místo návratu vyrazil směrem na Filipovu Huť, kde jsem se chvilku rozhodoval jestli cestu protáhnout dále na Kvildu (dost přitroublá úvaha, vzhledem k tomu, že bylo kolem jedné hodiny). Nakonec jsem se prozíravě stočil na Lovčí skálu, Ptačí nádrž a Březník.
Pohled z Březníku a pravý americký bizon v Prášilech.
Z Březníku jsem kvapným tempem ujížděl zpět na Modravu a do Prášil, kde již čekali praví američtí bizoni a k hospodě se blížil tatarák (z německého hovězího). Celkem jsem tento den ujel asi 56 km, ale vzhledem k úžasným podmínkám (sluníčko, stopy, bez batohu) to byl vcelku svěží výlet.
Prášily - Železná Ruda (10 + 22 km)
Poslední den mě čekala relativně nejkratší etapa. Ráno opět svítilo sluníčko, takže jsem s judisty vyjel ještě na krátkou projížďku (tuším kolem 10 km) na Předěl, poobědval jsem a kolem jedné hodiny spokojeně vyrazil. Vlak z Rudy měl jet v 16:45, takže mi 3 a třičtvrtě hodiny přišlo jako dost velká rezerva (normálně se taková trasa jede turistickým tempem kolem dvou hodin).
Počasí mě ale trošku překvapilo. Když jsem vyjel z Prášil, začalo sněžit, co mělo za následek, že se začal trošku lepit sníh na lyže. Někde u Gsengetu již sněžilo velmi hustě a začal foukat vítr, takže na Laka už nebylo po stopě ani památky. Přebrodil jsem se přes louku na bývalé Hůrce (nafoukáno sněhu po kolena a prudký vítr kombinovaný se zmrzlým deštěm - výborná masáž obličeje) a vyškrábal jsem se pod Polom. Běžky jsem již v tu dobu používal spíš jako sněžnice - za prvé čerstvý sníh lepil a za druhé v 40 cm vrstvě sněhu se moc klouzat nedá. To už mi bylo jasné, že skoro 4 hodiny nebyla zas až tak velká rezerva a začal jsem přemýšlet, kdy jede další vlak. Po té co jsem překonal Polom (za hnusného počasí se mi ta planina zdála téměř nekonečná) se staly dvě zásadní věci - husté sněžení přešlo v hustý déšť a já jsem zlomil hůlku. Naštěstí trasa už vede v lese, takže stopa nebyla tolik zapadaná, takže to celkem šlo i bez hůlky až na Samoty. Kolem třičtvrtě na pět jsem úspěšně dorazil do Železné Rudy. Už při sjíždění sjezdovky na Samotách jsem viděl vlak na zastávce. Protáhl jsem brzdnou dráhu až téměř k přejezdu, kde jsem se na zledovatělé silnici opět téměř natáhnul. U přejezdu jsem zjistil, že na druhou stranu vlaku k nástupišti se nedostanu, tak jsem po zaznění píšťaly v rámci mých možností hbitě podlezl závoru a vysoukal se do vlaku na přejezdu - asi 2 sekundy před tím, než se rozjel.
Příjemně unavený, kompletně mokrý a hlavně spokojený, že jsem stihnul vlak, jsem ujížděl směrem na Klatovy, kam pro mě mě i s prckem přijela moje drahá polovička.
Počasí mě ale trošku překvapilo. Když jsem vyjel z Prášil, začalo sněžit, co mělo za následek, že se začal trošku lepit sníh na lyže. Někde u Gsengetu již sněžilo velmi hustě a začal foukat vítr, takže na Laka už nebylo po stopě ani památky. Přebrodil jsem se přes louku na bývalé Hůrce (nafoukáno sněhu po kolena a prudký vítr kombinovaný se zmrzlým deštěm - výborná masáž obličeje) a vyškrábal jsem se pod Polom. Běžky jsem již v tu dobu používal spíš jako sněžnice - za prvé čerstvý sníh lepil a za druhé v 40 cm vrstvě sněhu se moc klouzat nedá. To už mi bylo jasné, že skoro 4 hodiny nebyla zas až tak velká rezerva a začal jsem přemýšlet, kdy jede další vlak. Po té co jsem překonal Polom (za hnusného počasí se mi ta planina zdála téměř nekonečná) se staly dvě zásadní věci - husté sněžení přešlo v hustý déšť a já jsem zlomil hůlku. Naštěstí trasa už vede v lese, takže stopa nebyla tolik zapadaná, takže to celkem šlo i bez hůlky až na Samoty. Kolem třičtvrtě na pět jsem úspěšně dorazil do Železné Rudy. Už při sjíždění sjezdovky na Samotách jsem viděl vlak na zastávce. Protáhl jsem brzdnou dráhu až téměř k přejezdu, kde jsem se na zledovatělé silnici opět téměř natáhnul. U přejezdu jsem zjistil, že na druhou stranu vlaku k nástupišti se nedostanu, tak jsem po zaznění píšťaly v rámci mých možností hbitě podlezl závoru a vysoukal se do vlaku na přejezdu - asi 2 sekundy před tím, než se rozjel.
Příjemně unavený, kompletně mokrý a hlavně spokojený, že jsem stihnul vlak, jsem ujížděl směrem na Klatovy, kam pro mě mě i s prckem přijela moje drahá polovička.
Zajímavosti a postřehy
- Nová Pec, 760 m.n.m. - Nová Pec je vesnička ve východní části Šumavy, kousek od Lipna. Pokud je hodně sněhu, pak je to docela pěkné místo na běžky a asi tu jsou i udělané nějaké strojové stopy. Nicméně "dostatek" sněhu je asi největší bolestí této destinace. Většinou se člověk musí vyškrábat až na Schwarzenberský kanál, odkud se dají podnikat další běžkové cesty. Bohužel, i cesty označené v mapě jako běžkařské, jsou velmi často proplužené a někdy i posypané. S novými lyžemi bych na toto místo raději nevyrážel. Nějaké hospody možná v Nové Peci jsou, rozhodně se ale nedá očekávat, že člověk narazí na nějakou otevřenou kolem oběda ve všední den. V Nové Peci funguje docela pěkná Meteostanice, kde lze zjistit aktuální stav počasí i sněhu z web-kamery (ta zde ukazuje skutečnně do terénu, takže si lze udělat dobrou představu o sněhové pokrývce).
- Stožec/Kameňák - Stožec je asi 20 km na západ od Nové Pece (běžkařská trasa). V létě velmi živé turistické místo (hlavně cyklisté se tu rojí a jako barevné kobylky obléhaji všechna prostranství) je v zimě poměrně mrtvá vesnice. Během ledna tu není téměř ani noha a není problém sehnat ubytování do 250 Kč za noc. Zato je problém si někam sednout na jídlo - není totiž kam. Já jsem byl ubytován v Kameňáku, což je klasická vesnická hospůdka s možností ubytování za 220 Kč za noc. Nižší komfort je pro mě v tomto případě vynahrazen milým domácím prostředím (na pivko v pantoflích, koupání ve vaně, kde občas plavou i štiky nachytané majitem) a velmi solidní cenou. Kameňák je v tomto období jediná otevřená hospoda, pivo a nějaká tlačenka není problém, ale s teplým jídlem bych moc nepočítal. Kromě penzionů je možnost ubytování i v ubytovně na obecním úřadě (asi 300 Kč za noc).
- Borová Lada, Knížecí pláně - Borová Lada je už na střední Šumavě. Zatímco na východ od Stožce jsou běžkařské trasy většinou v neutěšeném stavu, mezi Stožcem a Borovou Ladou už se to začíná pomalu zlepšovat a na/z Knížecích pláních už se jede velmi komfortně. Do Borové Lady se (alespoň podle mapy) dá dostat i z druhé strany z Nových Hutí a Zadova nebo Kubovy Hutě. Nicméně především na trase Kubova Huť - Borová Lada bych moc úpravu stop raději neočekával, alepoň ne v celém úseku. V polovině ledna je na Kubově Huti překvapivě pusto, v penzionu (Borůvka, 300 Kč/den) jsem byl úplně sám a možná jsem byl vůbec jediný turista v celé Kubovce. Přitom je to pouze nějakých 5 km po silnici (!) od Kvildy, kde o volnou postel člověk nezavadí. Asi už nepřekvapí, že kolem půl sedmé večer jsem v hospodě (jediné otevřené) už nedostal jídlo (dokonce ani studené) - bůh ví, třeba počet turistů a nabídka služeb spolu nějak souvisí. Tak jsem byl rád, že mi alespoň natočili pivo. Za zmínku stojí velmi pěkná hospůdka na Knížecích pláních, kde jsem se ráno po cestě na Prášily zastavil na kávu (i když na mě v 9 ráno s běžkami a batohem na zádech koukali jako na exota).
- Prášily - Prášily už patří ke střední až západní a turisty objevené destinaci na Šumavě. Není tu tak husto jako např. na Kvildě, ale např. ubytování už je potřeba rezervovat s předstihem a ceny jsou také trochu vyšší. Stopy bývají v solidním stavu (tentokrát bych si dokonce dovolil říci, že byly vzorové) a je velký výběr tras jak na západ směrem na Modravu tak na východ směrem na Rudu. Prášily jsou oblíbenou letní i zimní destinací. Není problém sehnat jídlo ani ve všední den, zajímavostí jsou krom jiného praví američtí bizoni v ohradě - úžasné zvíře.
- Poledník, 1315 m.n.m. - Poledník (Polední hora) je kousek od Prášil nad Prášilským jezerem. V zimě je dostupný přes Předěl. Na vrcholu je rozhledna a občerstvení (oboje v provozu akorát v létě), kryté sezení a pokud je pěkné počasí tak i nádherný výhled. Nutno říci, že především v zimě je na takové pěkné počasí na výhled potřeba trochu štěstí - už se mi několikrát stalo, že všude bylo jasno jen na Poledníku mrak. Kdysi byla na Poledníku stanice protivzdušné obrany ČSSR.
- Březník, 1126 m.n.m. - Březník nebo také Pürstling je bývalý revír a hájovna (asi od roku 1804). Kdysi na Březníku žilo až 35 lidí, dnes je bez trvalého osídlení - funguje tam informační centrum NP Šumava a malé občerstvení - ovšem pouze v létě. V zimě je to místo pro příjemnou vyjížďku z Modravy nebo od Pramenů Vltavy.
- Železná Ruda - turistické centrum na Západní Šumavě. Město samo o sobě je spíše směs bordelů (tedy Nightklubů) a vietnamských obchodníků, nicméně lze najít i normální hospodu s rozumnými cenami. Výhodou je velké množství upravovaných běžeckých tras (dokonce jsem zaslechl, že se mají upravovat i stopy na západ od Železné Rudy směrem k Čertovo jezeru - tak uvidíme), spoustu tras prošlápnutých od lidí, napojení stop na upravované běžecké trasy v německu (opravdu a hlavně velmi často upravované!) a především výborné vlakové spojení do Plzně.